Harpyje

Harpyje jsou mýtické bytosti. Bájné okřídlené bohyně větrných bouří. Jejich původ lze najít v antice, v řecké mytologii. Slovo harpyje vzniklo z řeckého ἅρπάζειν (harpazein), což lze volně přeložit jako rvu, uchvacuji.

Harpyje mají vzhled orla kamčatského s ženskou hlavou. Někdy bývají vyobrazovány i s ženským hrudníkem a ňadry. Dante Alighieri je popisuje slovy: „Široká křídla, tváře lidských tvarů, na nohou spáry, břicho opeřené a k nářku užívají zpěvu darů.“ (Peklo, XIII, 12 – 14) Podoba harpyjí není v mytologii vždy jednotná. Bytost může mít hlavu krásné ženy, ale také ošklivé a děsivé stařeny.

Harpyje figurují v mnoha známých řeckých bájích. Jejich stvořiteli jsou mořský bůh Thaumás a bohyně Élektra. Nejznámější z bájí o harpyjích vypráví o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním. Fíneus ho ovšem zneužíval, a tak ho bohové oslepili. Jeho druhá manželka Eidothea Fínea přesvědčila, že za jeho slepotou stojí jeho synové z prvního manželství, jež sama z duše nenáviděla. Fíneus je nechal za živa zakopat. Bohové na něj za to seslali trest neukojitelného hladu. Fíneus měl sice jídlo k dispozici, ale kdykoliv se chtěl najíst, přiletěly Harpyje a vše snědly. Teprve při výpravě Argonautů se Fíneovi podařilo Harpyje zahnat a ty mu byly nuceny slíbit, že ho již nechají být.

Mimo tuto báji však bylo primárním posláním Harpyjí unášet duše do podsvětí. Právě proto se s nimi váže negativní a strašidelná pověst.

Harpyje jsou známé také v severské mytologii, a to pod názvem Větrnice. Mají identickou podobu jako Harpyje, ovšem nejsou nikomu podřízeny a jejich úkolem je zejm. unášet děti nebo lovit slabé jedince.

Harpyje existují i v reálném světě v živočišné říši. Jedná se o tzv. harpyje pralesní. Jsou to impozantní dravci, kteří obývají amazonské pralesy. Tito mohutní orli jsou známí svou sílou a hbitostí, která jim umožňují vést úspěšný lovecký život v náročném prostředí pralesa. Loví zejm. menší opice, vřešťany a lenochody. Jejich charakteristickým znakem je kombinace síly a elegance, což z nich činí fascinující tvory jak pro badatele, tak i právě možnou inspiraci mytologie. Díky svému vzhledu a chování (výchova mláďat) jsou harpyje pralesní oprávněně považovány za jedny z nejzajímavějších a nejuznávanějších druhů v amazonské fauně. Bohužel je tento druh na pokraji vyhynutí.

Význam harpyjí

Harpyje mají vyvolávat představu děsu a strach ze smrti. Současně jde ale o jakési elegantní vypodobnění smrti, jako hrůzostrašné krásy. Při hlubším zamyšlení nad jejich údělem ale harpyje (v řecké mytologii) nejsou hybnou silou utrpení jako spíše vykonavatelkami trestu nebo nepříjemného úkolu stanoveného bohy.

Můžeme tedy uvažovat nad tím, jakou odpovědnost harpyjím za hrůzu, kterou šíří, přisuzovat. Jsou-li pouhými vykonavatelkami moci, pak je lze přeneseně posuzovat podobným měřítkem jako v dnešním skutečném světě například zásahovou jednotku.

Po symbolické rovině jsou harpyje spojovány s bouří a vichrem.

Harpyje v heraldice

Harpyje pronikly také do heraldiky, kde jejich podoba orla s typicky krásným dívčím obličejem a ňadry slouží jako figura. Lidská hlava a hrudník vyjadřuje věrnost a oddanost, orlí tělo pak moudrost a sílu.

Harpyji můžeme například najít na erbu Liechtensteinů ze 17. století.