Testrál

Testrál je mýtický tvor. Podobá se kostnatému koni s velkými netopýřími křídly a zahnutým zobákem místo tlamy. Uši má špičaté a zrohovatělé. Oči jsou povětšinou lesklé, černé bez znatelných zorniček, testrála je ale možné najít vyobrazeného i se zcela bílýma očima. Kůže testrála, pod kterou jsou jasně patrné kosti, je černá bez srsti a hřívy, ovšem na dotek je hladká až semišová.

Slovo testrál se vyvinulo z anglického archaického slova thester (temný, ponurý), z nějž bylo odvozeno slovo thestrel, později thestral – do češtiny překládané jako testrál.

Původ testrálů se v mytologii liší. V keltské mytologii se testrálové objevovali jako tvorové spojení s nocí, temnou energií, hranicí mezi světem živých a mrtvých. Vzhledem k tomu, jakou pověst získali testrálové v pozdějších staletích, možná překvapí, že před naším letopočtem byli testrálové přijímáni nikoli se strachem, ale spíše s posvátnou úctou. Testrálové ale nebyli běžně uctíváni v rámci oltářů, a to ani v rámci svátku Samhain, takže se nám o vztahu Keltů vůči těmto bájným tvorům nedochovalo mnoho podrobností.

Ve starořecké mytologii se prameny původu rozchází. Testrálové mohou být dílem okřídlené bohyně podsvětí Nyx, jež je měla stvořit jako své pozemské posly, případně mohli být dílem boha podsvětí Háda jakožto jeden z darů pro Persefonu. Nejvíce zmínek však patří bohyni podsvětí Hekaté, ochránkyni jezdců, která si měla polopozemské „koně“ stvořit pro vlastní obveselení. Testrálové však ve starých řeckých bájích nemají žádné (známé) významné umístění ani roli, objevují se spíše v okrajových zmínkách napříč řeckou mytologií. Zajímavé je, že ačkoli testrálové z dnes dostupných bájí nikdy nesehráli žádnou zásadní roli, autoři textů je často tabuizují a označují opisnými termíny, jako by se chtěli vyhnout přímému označení. Nepřímo tím tedy podporují popis testrálů jako tvorů, kteří nosí smrt.

Jak vyplývá z obou mytologií, postavení testrálů bylo dvojznačné. Na jedné straně se zdá obecně přijímané, na straně druhé tabuizované. Testrálové jsou totiž symbolem smrti jako takové, ne přímo jejím vykonavatelem (Pozn. Výjimkou jsou „muže-konzumující koně“ v bájích o Herkulovi, kde však jde o částečně modifikovanou podobu. Testrálové se jinak živí krví „čerstvých“ mršin.), a právě to možná v lidech v minulosti vyvolávalo větší strach. Z filosofického pohledu jde totiž o to, že symbol a představa smrti může být mnohem děsivější, než jaká je smrt ve skutečnosti.

Stejně jako u dalších bájných tvorů i u testrálů lze najít zástupce ve skutečné živočišné říši. Možná poněkud překvapivě nejde o koně, ale o sokolovitého dravého ptáka – Poštolku obecnou. Ta se totiž v angličtině nazývá Kestrel. Jméno získala po svém bájném předchůdci díky zahnutému zobáku. Jinak bychom ovšem podobnosti hledali jen těžko.

Význam testrála

Testrálové jsou neviditelní lidem, kteří nikdy nespatřili smrt. Proto vyvolávají hrůzu v lidech, kteří je uzří, neboť pokud do té doby neviděli nikoho zemřít, znamená to, že právě teď jsou přítomni něčí smrti, zpravidla té vlastní. Jedinec, který uvěří, že testrál předzvěstí smrti je, může skutečně při střetu s testrálem zemřít, ovšem pointou je, že zemře pouze proto, že podlehne vlastnímu nepřekonatelnému strachu. Spolu s hrůzným zevnějškem testrálů tato vlastnost vytváří mylnou iluzi, že jsou sami testrálové tedy předzvěstí či dokonce příčinou smrti.

Význam testrálů spočívá v pochopení smrti jako takové, což nemusí být nutně spojeno s tím vidět někoho zemřít.

Po symbolické rovině jsou testrálové spojováni s nepochopeným, tajuplným, temnotou a inteligencí.

Testrálové v heraldice

Testrál se v heraldice objevuje jen zcela ojediněle. Orlí zobák značí inteligenci, koňské tělo vřelou a mírnou povahu, netopýří křídla transcendentální mysl. Testrál symbolizuje hloubku myšlení, kterou člověk musí projevit, pokud chce pochopit samotnou smrt jakožto entitu tajuplnou, neuchopitelnou a přeci všudypřítomnou a nevyhnutelnou. Nenese negativní konotaci.