Amfisbéna je čtyřnohé bájné zvíře se lvími tlapami a dvěma hadími hlavami, přičemž hlavy i nohy má od sebe stvůra odvráceny. Je symbolem hrůzy a podsvětí.
Amfisbéna nebo také amfisbena, amfivena, či anphivena pochází z řecké a římské mytologie. Do dnešní doby se nejspíše nedochovaly žádné známé báje, v nichž by amfisbéna hrála významnější roli. Nacházíme ji spíše v okrajových zmínkách. Plinius ji popisuje jako stvůru s dvěma hlavami na obou koncích těla, přičemž ji připisuje schopnost chrlit oheň a to nejen hadími tlamami, ale i očima. Obě hlavy současně mají schopnost uštknout. Příchod blížící se amfisbény lze poznat v zimě, neboť kolem ní taje sníh. Amfisbéna je synonymem hrůzy. Je dobře vybavena k tomu zabíjet a živí se lidskými mrtvolami.
Amfisbéna však má i kladné vlastnosti – má schopnost léčit. Patrně souvisí s tím, pokud amfisbéna dobrovolně poskytne svůj jed. Bohužel se nedochoval popis jejích přesných léčebných schopností.
Význam amfisbény
Had sám o sobě symbolizuje přerod živého v neživé, zároveň však představuje symbol zrození. Lev naproti tomu odvahu, sílu a statečnost. Spojení hada a lva v podobě amfisbény tedy na jedné straně značí nevyhnutelnost smrti, k níž je potřeba přistupovat statečně, na straně druhé v sobě amfisbéna ukrývá nápovědu, jak smrti uniknout a tou je síla a odvaha.
Přeneseně do dnešní doby bychom ji mohli asociovat s bojem proti rakovině. Rakovina jako taková může být smrtelná, současně však v mnoha případech dává jedinci možnost nad ní zvítězit, pokud sám v sobě najde na nemoc lék (vnitřní sílu nemoc porazit, schopnost najít a řešit příčinu – např. v přepracování).
Amfisbéna v heraldice
Amfisbénu můžeme najít především ve francouzské heraldice. Představuje varování před nebezpečím a před smrtí. Bývá zobrazována ve dvou základních podobách. Jednou je lví tělo jdoucí ve dvou směrech, na každé straně zakončené hadí hlavou (v této podobě může být amfisbéna i dvojitě okřídlená). Druhou variantou je polovina lva přerůstající do druhé poloviny hada.
Amfisbéna figuruje například v erbu Josepha Gwilta Westminsterského z 19. století.
Tomova kavárna 
Napsat komentář