Když vás opustí múza, není nálada tvořit a číst (zcela výjimečná situace, ale ano i ty nastávají), není nic lepšího než si připravit horký čaj, stáhnout plátno, pustit světýlka, zarolkovat se do deky a užít si kvalitní zábavu byť v roli konzumenta. Jednou za čas je to naprosto přípustné a věřím, že i žádoucí. Tak tedy zde máte tipy na 5 filmů, které jsou jako stvořené pro svět Dark Academie.
3 sezóny v pekle
Jedná se o český (prosím neodcházejte po této informaci!) romanticko-dramatický film a zaručuju se, že vysoce kvalitní. Pokud je vám blízká Chaotic Dark Academia, je to film pro vás. Nadchne vás nejen propracovaností scény a kvalitou záběrů, ale hlavně dějem s prvky bohémství, revolucionářství i chaosu. Snímek je inspirovaný jedním z nejvýznamnějších umělců českého undergroundu Zbyňkem Fišerem, kterého svět zná pod pseudonymem Egon Bondy. Film je ale inspirovaný jen volně a ani náhodou se nejedná o životopisný snímek. Hlavním hrdinou je fiktivní postava Ivan Heinz. Devatenáctiletý Heinz žije ve svém idealizovaném světě. Píše pobuřující básně, považuje se za surrealistického umělce a aby naplnil svůj předobraz ukončuje své studium a začíná žít bohémským způsobem života. Zalíbení nachází v revolučním marxismu a svou tvorbu orientuje i tímto směrem, což jeho otec, bývalý voják, který žije velice spořádaným a umírněným způsobem života, nese velmi těžko.
Ivan Heinz si dává pseudonym Emmanuel Bon. Seznamuje se s literárním kritikem Viktorem Lukášem, který jeho tvorbu opakovaně ostře odsuzuje, a také Janou, nebezpečnou kráskou, která ho zcela strhne a okouzlí. S Janou, která mu neslibuje žádnou jistotu, zažívá podobné peklo, jaké zažívá se svým synem jeho otec. V průběhu tří let Ivan Heinz prožívá tři druhy pekla. Nejprve peklo nenaplněného uměleckého potenciálu, poté peklo spalující lásky a nakonec peklo života v komunistickém režimu, na míle vzdáleném marxistickým ideálům.
Film je nejen odkazem na Egona Bondyho, ale samostatně fungujícím a nadmíru dobře zpracovaným snímkem. Výkony všech herců jsou výtečné a věrné. Výběr klasické hudby skvěle dotváří atmosféru a neruší. Vizuální stránka je precizní. Pointa filmu v závěru dobře vyniká. Ačkoli se jedná o český film z roku 2009 a sama jsem po mnoha zkušenostech s českými filmy z této doby neměla valná očekávání, deklaruju, že u tohoto filmu budete českou produkcí v pozitivním smyslu slova zaskočeni a fascinováni.
Úplné zatmění
Romanticko-dramaticko-životopisný film s Leonardem DiCapriem a Davidem Thewlisem od Agnieszky Holland v hlavních rolích patří k perlám kinematografie. Film se věnuje destrukčnímu vztahu Paula Verlaina a Arthura Rimbauda a zachycuje jej s takovou věrností a pečlivostí, které lze vůbec u 150 let starého příběhu dosáhnout.
Paul Verlaine žije vcelku spokojený manželský život hrdý na svou krásnou ženu do chvíle, než se v jeho domě objeví Arthur Rimbaud, který přijal Verlainovo pozvání. Rimbaud je bohém, trochu buřič, ale především inteligentní mladý muž oplývající obrovským talentem, který Verlainovi imponuje. Zaujetí přeroste v přátelství, přátelství v lásku. Jejich příběh se však odehrává na pozadí 19. století, kdy je homosexuální vztah společensky nepřípustný, což s akcentem prokletých básníků vytváří smrtící kombinaci. Výbuchy vášně střídá zklamání, návraty střídají útěky. Snímek skvěle odráží atmosféru doby i emocionální nespoutanost prokletých básníků.
Surovost filmu (zejm. u některých erotických scén) zamrazí i nadchne. O to víc, že děj není smyšlený, ale rekonstruuje skutečný historický příběh.
Vévodkyně
Romanticko-dramatický film „Vévodkyně“ z roku 2008 pojednává o životě aristokratky Georgiany Cavendish, vévodkyně z Devonshiru, kterou v hlavní roli ztvárnila Keira Knightley. Film podle skutečných událostí mapuje nejen její problematické vztahy, ale také aktivní zapojení do politického dění. Vévodkyně se snažila ovlivňovat směřování společnosti a usilovala o práva žen. Bohužel příliš předběhla dobu a tak ačkoli byla středem pozornosti společnosti a vzorem mnoha žen, neměla možnost se v politice plně angažovat.
Georgiana Cavendish se narodila 7. června 1757 pokrokové rodiny. Rodiče ji spolu se sestru Henriettou a bratrem Georgem vychovávali láskyplně a snažili se, aby měly všechny děti krásné dětství. To se odrazilo i na jejich aktivním zájmu o okolní svět. Georgiana se vdávala přesně v den svých sedmnáctých narozenin na žádost o ruku od Williama Cavendishe, o několik let staršího vévody z Devonshiru, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších mužů britského království. Spolu s manželstvím přijala také roli náhradní matky Williamově nelegitimní dceři.
Georgiana se vzápětí stala významnou osobností v britské společnosti 18. století, známou svou krásou, stylem a politickou angažovaností. Byla také mecenáškou umění a vědy a hrála důležitou roli v politickém životě své doby. Vychovávaná v lásce očekávala od manžela láskyplný vztah, vévoda ale její city nebyl schopen opětovat. Tak, jak kázala doba, požadoval od své ženy mužského potomka. Georgianě se ale první dítě narodilo až po 9 letech vztahu a byla to dcera. I druhé dítě byla dcera. Už dříve chladný vévoda s ní začal zacházet s opovržením. Následovala pauza, kdy se Georgiana zhrzená svým manželstvím bezhlavě zamilovala do Charlese Greye, který se stal v letech 1830-1834 premiérem Velké Británie.
Útěchu také hledala u své přítelkyně Elizabeth Foster, exmanžely politika Fostera, s nímž měla tři děti (dva syny a dceru, dcera ovšem zemřela). Přivedla ji s sebou do paláce, aby jí poskytovala rozptýlení, Elizabeth ji ovšem záhy vrazila nůž do zad, když se stala milenkou Williama. S tím pak dokonce měla další dvě nelegitimní děti (syna a dceru), o něž se byla Georgiana také nucena starat.
O to více udržovala vztah s Greyem, ze kterého se následně narodila dcera Elisa. O tu jí však vévoda nedovolil se starat a Elisa jí byla odebrána do Greyovy rodiny. Zcela zničenou psychiku si léčila závislostmi v hazardu a alkoholu, který se jí stal osudný. Georgiana zemřela 30. března 1806 ve věku 48 let. Stejně jako její praprapraneteři princezně Dianě stála za předčasným skonem především neopětovaná láska. Ve filmu zaznívá, že vévodkyni milovali úplně všichni – kromě vévody. Podobný příběh se pak opakuje u Diany jíž miloval celý svět, ale princ Charles pro ni oči neměl.
Ve filmu se podařilo obsáhnout nekonvenční osobnost Georgiany. Její pokrokové a svobodomyslné názory se střetávají s konzervativně smýšlejícím vévodou, její touha ovlivňovat politický život, ať už skrze Charlese Greye nebo důvtipným vyjádřením názoru módou, naráží na vévodův pohled na ženu jako na nositelku jeho genetické informace. Nádherné kostýmy, precizní vizuální stránka, dechberoucí výkon Keiry Knightley i Ralpha Fiennese a věrné zobrazení doby. To vše vytváří úžasný a obohacující divácký zážitek.
Harry Potter
Sérii fantasy filmů o Harry Potterovi není potřeba dlouze představovat. Celá série je velice dobře promyšlená s přesahy do archaických vědních disciplín jako je alchymie, numerologie nebo astrologie, čímž se právem řadí mezi filmy Dark Academia. Atmosféru ještě podtrhují gotické prvky bradavického hradu.
Než se ale do filmů pustíte, doporučuji si přečíst nebo poslechnout v audio formě knižní verzi příběhu. Příběh, který zprvu vycházel se štítkem dětská literatura, je hluboce propracovaný s návazností na mytologii, filosofii, politologii, hraje si s chápáním smrti a nutností jejího přijetí. Na plné pochopení celého příběhu je nutné knížky přečíst hned několikrát a snad i v různých životních etapách. Filmy jsou jen velmi zjednodušená a zpopularizovaná verze. I tak ale stojí celá série za shlédnutí. Ať už je to filmařským umem, skvěle vybranou estetikou nebo naší touhou zažít něco nevšedního, filmy vytváří vskutku magickou atmosféru a přenesou nás daleko od běžných starostí.
Příběh Harryho Pottera sleduje 11 letého osiřelého chlapce, který odhaluje, že je kouzelník a vstupuje do Bradavic, školy čar a kouzel. Zde se spřátelí s Ronem Weasleyem a Hermionou Grangerovou a společně prochází 7 (+19) let ve světě čar a kouzel. Každý rok před nimi stojí jiná výzva, jejich vztah se upevňuje od prvních společných dobrodružství až po vzájemnou ochranu svých životů ve smrtelně nebezpečném boji. Ačkoli filmový scénář nedokáže omezenými časovými možnostmi obsáhnout hloubku knižní předlohy, filmy jsou přesto bohaté na grandiózní scény s perfektní atmosférou plnou emocí. Tomu všemu nechybí dobře dávkovaný humor, který příběhu dodává na autentičnosti, stejně jako běžné vztahové prožitky dorůstajících dětí. Nelze opomenout ani příběhy vedlejších postav, promyšlené tak, že by každý z nich vystačil na samostatný film. A nakonec jsou to možná právě tyto role, které nás nutí přemýšlet nad tím, co vše se odehrává mimo hlavní dějovou linku a má velký přesah do reálného světa i historie.
Celá série Harryho Pottera zanechává diváky (i čtenáře) se silnými emocemi, přemýšlející nad úskalími lidské povahy, ale i síly lásky, přátelství a odvahy. Tato epická cesta jednoho chlapce tak spojuje fantazijní kouzelnický svět J. K. Rowling s realitou lidských životů a emocí a nekonečným zápasem mezi dobrem a zlem.
Společnost mrtvých básníků
Společnost mrtvých básníků je dramatický film režírovaný Peterem Weirem, který se odehrává ve fiktivní konzervativní škole v roce 1959. John Keating přichází coby nový učitel anglické literatury na chlapeckou akademii ve Vermontu. Příběh sleduje skupinu studentů pod vedením Johna Keatinga, který je v roli učitele velice nekonformní. Svůj předmět neučí formou memorování faktů jako ostatní učitelé, ale podněcuje vášeň studentů pro literaturu a chce, aby literaturou žili. Ti, naprosto nadšení přístupem svého učitele, obnovují klub „společnost mrtvých básníků“, kterého byl sám Keating v minulosti členem a čím hlouběji se noří do literatury, tím více se zároveň vynořují jejich niterné prožitky, které v nich literatura probouzí a rozdmýchává.
Film zkoumá témata jako individuální svoboda, seberealizace a konformismus prostřednictvím výjimečného výkonu herců a působivého vizuálního ztvárnění. Estetika filmu už asi nemůže být více dark akademická. Film, stejně jako všechny ostatní, vyžaduje hlubší přemýšlení nad tématem a snahu diváka chápat věci v souvislostech a s přesahem. Snadno by šlo tento film odsoudit jako bezdějový. Pravdou je, že v něm nenajdete strhující akční scény, všechno je natáčeno s obrovským citem. Ale přesně to očekává náročnější divák, který nerad klouže po povrchu, rád o filmu přemýšlí ještě 3 hodiny po jeho shlédnutí a nebojí se otevírat kontroverzní témata. V tomto případě je takovým tématem otázka, zda je lepší nudný konzervativní život nebo bezstarostná revolta, Carpe Diem.
Předem varuji, že film je náročnější na sledování a přemýšlení, takže pokud toužíte dát si jenom oddechovku, nechte tento film na jindy.
A to je pro dnešek vše. Máte také tip na Dark Academia film? Pokud ano, podělte se do komentáře a třeba ho zahrnu do dalšího článku. A nezapomeňte mi dát vědět, jak na vás zapůsobily filmy z mých tipů.
Mějte se krásně,
T.K.
Tomova kavárna 
Napsat komentář