Pro umělecky založené duše je snazší pochopit svět v obrazech spíše než o něm číst fakta. Pro ty z vás, kteří máte raději takovou formu, jsem vytvořila následující scenérie, něco jako rychlou exkurzi do světa Dark Academie.
Scenérie 1.
Představte si čtvercovou místnost. V jednom rohu vidíte masivní knihovnu plnou knih, před ní je lehce proleželé sofa naznačující, že zde obyvatel či obyvatelka místnosti tráví mnoho času četbou při níž zapomíná na okolní svět. U sofa je malý odkládací stolek s malým svícnem a dlouhou svíčkou čekající na další duchaplný večer. V dalším rohu vidíte malířský stojan s vyšším odkládacím stolkem. Na stolku jsou vyskládané tempery a hned vedle nich se odmáčí štětce. Obyvatel místnosti nejspíše někam odešel teprve před malou chvílí, protože barvy na paletě ještě nezaschly. O kousek dál je o taburet nedbale položené violoncello. Jeho majitel hraje často, takže považuje za zbytečné odkládat je do pouzdra. Postel s tkaným přehozem v protějším rohu nic moc nenapoví, za to přistrčený noční stolek, nádherně vykládaný dřevem, už něco příběhů zažil. Na něm se kupí stočené svitky, dlouhé svíce zasazené v malých svícnech, na kraji se sotva drží Shakespearovy Sonety a nedbale odložená mezi tím vším chaosem vykukuje tarotová karta. Ve stolku bychom dost možná objevili několik krystalů, stolek je ale zavřený. Středu místnosti dominuje psací stůl. Dnes je výjimečně pečlivě uklizen, jindy umožňuje nahlédnout do čilého pracovního ruchu. Ve stojanu na tužky, který leží na stole, jsou ozdobná psací pera i několik psacích brků. K nim je vedle k dispozici zásoba různobarevných inkoustů. V opačném rohu stolu leží nakupený ruční papír a v pootevřeném pouzdře se schovává sada na pečetění. Na hromádce s papírem je také odložená malá brož s erbem. Poslední věcí na stole je odložený již zapečetěný dopis. Známka chybí. Běžel obyvatel pokoje pro ni?
Scenérie 2.
Za oknem se bouří. Dramatičnost tmavé oblohy ještě podtrhují trhané černé mraky, které se po obloze táhnou jako dlouhé smuteční závoje. Větve stromů se lehce chvějí předzvěstí blížící se průtrže. V pokoji před oknem dnes vcelku zbytečně stojí přistavený teleskop. Jeho mosazné tělo je ohmatané častým používáním a dřevěné nožičky jsou poškrábané od několika výletů do přírody. V blízkosti okna stojí zády k vám křeslo s přistaveným stolkem. Na stolku se mihotá pět dlouhých svící, každá ve vlastním svícnu a společně prozařují dlouhé černé vlasy stáčející se do prstýnků, vlasy dívky, jíž nevidíme do tváře. Dívka zaujatě čte a její občasný povzdech prozrazuje, že už se dávno ztratila ve světě fantazie. Venku udeří hrom a dívku to na chvíli vytrhne ze čtení. Podívá se z okna s radostí v srdci. Tohle podnebí má něco do sebe. Sklouzne očima zpět ke knize a po chvíli se znovu nechá unášet příběhem z jiného světa. Vidíte, že vosk svící pomalu skapává na stolek, dívka si toho ale nevšímá. Zítra bude zase vosk opatrně seškrabávat, dnes se ale takovou zbytečností nenechá rušit. Z druhé strany místnosti z gramofonu zní Chopinova Nocturna. Lem dívčiny sukně zašustí o křeslo, jak se dívka v křesle poposunula. Vaším úkolem bylo donést do pokoje podnos s čajem servírovaném v anglickém kostním porcelánu. Čaj pomalu chladne, ale vy nemáte srdce dívku od čtení vytrhnout.
Scenérie 3.
Vůně kávových zrn a santalového dřeva. Parketová podlaha s perskými koberci vrstvenými jeden na druhém. Dřevěný starobylý stůl se zdobenými nožičkami utopený v záplavě knih. Ty se tyčí nejen na stole, ale i ve sloupcích u stolu. Každá z nich je čtená tolikrát, že se zlacené tituly vytrácí z uvolněných hřbetů. Z knih čouhají lístečky s nekonečnými poznámkami. Občas se mezi tím vším povaluje stránka z knížky, jejíž vazba už své svěřence neudržela a obyvatel pokoje ji nestačil včas zařadit. Nebo to nepovažoval za nutné. Sklenice s vínem. Možná dvě. Sešit s nedokončenými básněmi. Přeškrtané verše, které nikdy nespatří světlo světa. Těžké sametové závěsy zašedlé kouřem svíček. Na jednom ze starých koberců stojí malířský stojan. Nikdo se pod ním nenamáhá smývat z koberce cákance barev. Všude kolem jsou rozlítané skicy, jak se tudy proháněla příliš roztěkaná osobnost. Jediné, co v místnosti narušuje všudypřítomný chaos, je stojan s Mozartovými deskami, kde obyvatel pokoje vynaložil až překvapivou přepečlivost v jejich rovnání. Psací stroj na zemi s hrnkem nedopitého kafe opodál. Opisy anatomie přišpendlené ke zdi, ke které se opírá historické jízdní kolo. V papírové krabici od bot válící se sbírka nefunkčních hodinek příliš krásných na to, aby byly konečně zrecyklovány. Antická socha odpočívající na posteli. Polštář je o kus dál u dolíku proleženém v mase vrstvených koberců. Počmáraný politický list, který je zdrojem obvyklé zábavy. Některé noviny jsou ohořelé. I to je zdrojem obvyklé zábavy. Všudypřítomná záplava historickým haraburdím. Záplava inspirace.
Jak ve vás scenérie resonují? Máte chuť vtrhnout do některé z nich? Která by to byla?
Tvoříte si vlastní imaginaci, nebo v ní dokonce reálně žijete?
Napište mi do komentáře. Inspirujte mě.
S láskou, T.K.
Tomova kavárna 
Napsat komentář