Každé odborněji zpracované téma si žádá kritický přístup a debatu. Dnešní článek chci tedy věnovat kritickému pohledu na Dark Academia subkulturu a nebude toho zrovna málo.
Elitářství
Začneme tím úplně nejzásadnějším bodem a popravdě i bodem, který se v případě Dark Academie obhajuje velice těžko. Je jím elitářství. Dark Academia se váže k tradičním západoevropským hodnotám a vztahuje se k tomu nejlepšímu, co západní země na přelomu 19. a 20. století mohly nabídnout. A bylo toho opravdu hodně, potíž je v tom, že to nenabízely všem. Privilegovanou skupinou byli bílí bohatí muži. Ještě na konci 18. století zemřela pro práva žen Olympe de Gouges a teprve až po první světové válce byla práva žen ve světovém měřítku uznána. Kolonialismus byl masově rozšířený zejm. v 19. století a přetrval až do poloviny 20. století. Rasismus dodnes nebyl zcela vymýcen, období, ze kterého Dark Academia čerpá, bylo ovšem vyloženě jeho živnou půdou. A rozdíly mezi chudými a bohatými? Ty jsou patrné v celé historii lidstva. A přesně proto je dnes Dark Academia kritizovaná. Ne snad, že by některou z těchto teorií podporovala. Pokud ale čerpá zejm. z přelomu 19. a 20. století, jak se chce vyhnout tomu, že čerpá myšlenky pouze privilegovaných osob?
Předně je nutné zdůraznit, že Dark Academia skutečně nepodporuje myšlenku znevýhodňování jedinců, národů, chudých či žen. Naopak, uvnitř Dark Academie vznikají skupiny básnířek, feministek, chudoba může být uvnitř této skupiny trendem stejně dobře jako příslušnost k LGBTQ+. Zdá se, že stačí milovat temnou estetiku, umění, historii a nekonečné studium a budete zapadat. A v podstatě je to pravda, jenže se najdou kritici, kteří poukazují na historii Dark Academie a na to, že stále existuje pevné jádro jedinců, kteří patří mezi elitu a právě ti hrdě zastávají to, co Dark Academia v původním a mainstreamovém významu představuje. Privilegium. Když ne rasy a národu, tak alespoň bohaté vrstvy. Všechno ostatní jsou sub-subkultury. Chudý může být součástí Chaotic Dark Academia, ale nikdy nebude součástí Dark Academia v originálním významu. A je poměrně těžké vyvrátit tuto myšlenku, protože určitá skupina privilegovaných bude nejspíš vždy už z podstaty tvořit jádro Dark Academie.
Problémem, který s tím navíc úzce souvisí je, že pokud se členové (a nyní je jedno jakého původu) Dark Academie vztahují k (eurocentrickým) textům a dílům privilegovaných osob, nepřímo tím jejich privilegium uznávají. Málokdy lze v Dark Academii narazit na vyzdvihování děl jiných než bílých autorů. Samozřejmě se to vztahuje k epoše, z níž Dark Academia převážně čerpá a v tomto ohledu dnes ženy, ani LGBTQ+ nijak neznevýhodňuje a naopak tyto autory minulosti vyhledává, nelze ale popřít, že děl ne-bílých autorů je ve zdrojích dark akademiků opovážlivě málo.
Nicméně, mám k této na první pohled neprůstřelné kritice přeci jen námitku a snad i dostatečnou obhajobu. Dark Academia se jako všechno vyvíjí. Nežijeme v 19. ani 20. století. Dark Academia doslova čerpá z toho nejlepšího z tohoto období a tím se rozhodně nemyslí důraz na rasu, či nacionalismus. Navíc to není nějaká imaginární neuchopitelná entita, ale koncepce, kterou tvoří jednotlivci. Čím více se Dark Akademia rozrůstá, tím více se otevírá všem napříč kontinenty, barvami pleti, sociálními vrstvami atd. Dark Academia možná má elitářské kořeny, ovšem to, v co se přerodila, umožňuje každému najít si v Dark Academii svoje místo. A právě naopak, dnes v tomto světě nachází útočiště i jinak znevýhodňované skupiny obyvatelstva, protože Dark Academia není ohraničená a uzavřená, ale zajímá se o určitou problematiku a umožňuje každému, aby v ní fungoval bez poukazování na odlišnosti. Směřuje k tomu, co mají všichni členové bez hledání rozdílů společné – a to na vášeň pro umění a lásku ke studiu.
Snobismus
Druhým nejčastěji kritizovaným bodem je snobismus. Souvisí už s bodem předchozím, a proto ho nebudu nijak dlouze rozebírat. Kritika se vztahuje ke stejnému problému, a sice k tomu, že jádro Dark Academia tvoří elitářské skupiny akademiků z bohatých rodin. Školy jako Lycée Henri-IV, Eton College či Institut Le Rosey jsou doslova pramenem poznání a prvopočátečním kmenem Dark Academie. Je o nich známo, že vychovávají velké budoucí osobnosti. Jenže jsou také jen těžko dostupné lidem mimo elitu.
Dark Academia navíc přizpůsobuje i životní styl do určité míry snobismu. Ať už je to styl oblékání, drahé sběratelské předměty nebo třeba výběrové lokální potraviny. A v tomto ohledu lze jen těžko namítat, že existují také odnože Dark Academie, které tolerují second-hand. To je sice pravda, ale jednak je to málo časté a hlavně i takové směry jako je Chaotic Dark Academia preferují výběr top kvality (a značek), byť se jedná o oblečení či knihy z druhé ruky.
Existenciální krize
Poněkud ponurou stránkou Dark Academie je negativní psychický dopad, který může na jedince mít. Dark Academia je, jak už název napovídá, „temná akademie“. Libuje si v hlubokých otázkách bytí včetně existenciálních otázek. Pozor, neznamená to, že by podporovala sebepoškozování, sebevražedné sklony či sebedestrukci v jakémkoli jiném významu. Není sice tajemstvím, že nejznámější díla tohoto směru jako je The Secret History nebo Dead Poets Society mají sklon zaměřovat se na taková témata, což na citlivější osoby nemusí působit dobře. Psychiku také může negativně ovlivnit poslech specifické (spíše smutné) hudby nebo znatelná absence barev. Dark Academii ovšem nejde o to rozvíjet a podporovat v lidech negativní pocity, jde jí pouze o studium a hloubkové debaty, a to i – ano o tématech jako jsou existenciální otázky.
Určitý negativní dopad na mladé lidi inspirované touto estetikou je ovšem znatelný. Problém spočívá v tom, že během pandemie Covid-19, kdy byly zavřené školy, se Dark Academia stala trendem, který se celosvětově rozšířil. A jako všechny trendy tak i Dark Academia nemusí působit dobře na lidi, jimž tato estetika a subkultura není vlastní. Tendenci podléhat trendům mají zejm. teenageři, což v kombinaci s dosud nerozvinutou schopností vhodně filtrovat zdroje a hormonálně rozkývanou emoční hladinou může vyvolávat značné problémy. A právě na ně na sociálních sítích tento trend útočil během pandemie ze všech stran nejvíce. Sociální sítě navíc bohužel témata osekávají a úzce profilují, kromě vytříbeného šatníku tak subkulturu Dark Academia osekaly zejména na existenciální problémy. Jedinec, který pak uvíznul v pavoučí síti této ořezané estetiky, obklopený temnými fotografiemi, deprimující hudbou, dramatickými uměleckými scénami, nedosažitelným vysokým životním stylem a spekulacemi o existenciálních otázkách mohl snadno začít pochybovat o vlastním životě, což ve spojení s nedobrovolnou izolací kvůli pandemii mohlo být skutečně nebezpečné.
Vůči této kritice mám osobně výhradu, a to že Dark Academia nevyzývá jedince, aby se podobnými otázkami zabývali. Nelze ji ztotožňovat se subkulturami jako je Emo nebo Gothic, které vyzdvihují krásu negativních emocí, potažmo v extrémnějších případech i smrti, sebepoškozování a dalších negativních sociálně patologických jevů. Dark Academia nic z toho nepodporuje. Dokonce ani velmi bohémské sub-subkultury patřící do skupiny Dark Academia neuznávají tato témata a pokud je někdo slučuje s Dark Academií, jedná se spíše o nepochopení velikosti této subkultury či klouzání po povrchu tématu na základě shlédnutí několika filmů.
Stojí ale za varování, a to nejen u subkultury Dark Academia, že životní styl musí vycházet z člověka samotného, jeho preferencí a poznání sebe sama. Ve chvíli, kdy se jedinec překotně nadchne a příliš rychle ponoří do určitého životního stylu, aniž by ho prozkoumal i s jeho riziky a ve větší šíři, může se mu stát, že to bude mít neblahý důsledek pro jeho psychickou pohodu. Ať už se jedná o tak „přízemní“ oblast jako je styl oblékání, ve kterém se jedinec jednoduše vůbec nemusí cítit dobře, styl hudby, která nemusí všem sedět, nebo třeba výběr četby a další, všechny tyto prvky spojené dohromady profilují poměrně úzkou skupinu lidí, které v nich bude příjemně, a naopak velmi širokou skupinu, která buď tento styl vyzkouší a později přejde zase k jinému stylu v rámci hledání sama sebe, nebo se bude všemocně nutit začlenit se, ale brzy se v této subkultuře začne cítit špatně a bude rizikovou skupinou pro úzkosti, psychické deprivace a frustrace, potažmo existenciální krize. Vždy je proto potřeba nejprve zkoušet různé situace, aktivity, nosit různé barvy, zkoumat umělecká díla, číst různé žánry, přičemž je nutné sledovat, co člověku sedí a je mu v tom dobře, než se ponoří do něčeho, v čem mu dobře vůbec být nemusí, i když se to na druhých jeví jako dokonalý životní styl.
Nezdravý životní styl
A když jsme u toho životního stylu, je Dark Academia životní styl zdravý? Nejedna kritika směřuje k tomu, že nikoli. Probděné noci, cigarety, alkohol a nechráněný sex – i tak se někomu na první pohled může tato subkultura jevit. Uveďme na pravou míru, že se v tomto případě nejedná o Dark Academia subkulturu a estetiku jako takovou, ale o její podskupinu Chaotic Dark Academia. Tato sub-subkultura je poměrně specifická a často ji proto zmiňuji i v tomto článku. Chaotic Dark Academia v podstatě nabourává tradiční vzorce Dark Academie, vyzdvihuje chudé umělce a umělkyně, bohémský styl života. Ačkoli má stále určité prvky původní Dark Academie jako je důraz na kvalitu a poznávání, realizuje je jinou formou. Drahé oblečení shání v second-handech po pár kusech, místo kvality sběratelských kousků jako jsou sextanty a glóbusy řeší kvalitu vína a sýrů pro umělecké večery kreslení nahých modelů. Za vzory si nebere Jane Austin nebo Platóna, ale spíše prokleté básníky opíjející se absynthem a Díogena ze Sinópé.
I v rámci Chaotic Dark Academia jsou lidé, kteří si tvoří tuto subkulturu po svém a nezdravý životní styl se jich navzdory obecnému zdání netýká. Nelze ale vyargumentovat, že naprostá většina chaotic dark akademiků nezdravý životní styl přijala za svůj. K tomu chci jen podotknout, že každá věc jde dělat i jinak, proto prosím každého o zvážení, do jaké míry chce případně Chaotic Dark Academia sub-subkulturu rozvíjet. Já na těchto stránkách tento styl nepropaguji.
Obecně ale Chaotic Dark Academia nelze slučovat s Dark Academia nadmnožinou. Dark Academia jako taková nepodporuje kouření, málokdy alkohol (jedná se pouze o malé množství výběrového alkoholu v rámci společenských příležitostí), nepropaguje ani nechráněný sex či absenci spánku. Naopak je podporován sport, zejm. klasické sporty jako jízda na koni, šerm, polo, badminton, vodní polo, krasobruslení, balet a další, samozřejmostí je kvalitní strava, kvalitní materiály, pobyt v přírodě a nespočet dalších zdraví velmi prospěšných návyků.
Nezdravé učební návyky
A tím se dostáváme k poslednímu bodu kritiky, kterou chci zmínit v rámci tohoto článku, a tou jsou nezdravé učební návyky. Předchozí odstavec se mu záměrně vyhnul, protože si tento bod zaslouží samostatnou odrážku. Zřejmě jediným nezdravým návykem přímo podporovaným touto subkulturou jsou totiž nezdravé učební návyky. V době, kdy existují manuály k tomu, jak správně u učení sedět, jak dlouho a v jakém pořadí se učit, jak často si dávat od učení pauzy, k dispozici jsou stmívatelná světla, ergonomické pomůcky a židle, tato subkultura propaguje učení se při svíčkách na starých pevných stolech či v obrovských křeslech, psaní brkem a inkoustem a navíc co nejvíce hodin v kuse.
Vyloženě vyzývá k tomu objevit vášeň pro učení se touto formou, ponoření se do tématu tak hluboko až člověk není schopen přestat hltat informace a bolí ho oči únavou .. a řekněme si narovinu, proti této kritice není námitka.
T.K.
Tomova kavárna 
Napsat komentář